Amulet 13ti znamení • 1. kapitola • Stěhování

30. ledna 2011 v 13:59 | slečna delineate~


Naposledy jsem se probudila ve svém pokoji v prvním patře moderního bílého domu. Otevřela jsem oči a bezmyšlenkovitě zírala na strop. Cítila jsem neskutečné prázdno. Možná to bylo tím, že veškeré mé věci již byly zabaleny v krabicích popsaných mým špatně čitelným písmem, poskládáných po celé místnosti. Možná to byl strach z návratu. Z Mystic Falls jsme odešli když mi byly sotva 3 roky. A nikdy jsem se skutečně nedozvěděla proč. Pamatuji si, jak jsme si jedno léto, bylo přesně 21.srpna, hrály si s mou starší sestrou Amandou a dětmi ze sousedství venku na zahradě. Nebavilo mě to, protože jsem byla ze všech nejmladší a ostatní si mě neustále dobírali. A tak jsem práskla pomyslnými dveřmi a vydala s k dospělým, kteří seděli v rohu zahrady pod velkým slunečníkem.
"Mami?" začala jsem rozhovor.
"Copak je zlatíčko, běž si hrát s ostatními." dostalo se mi stručné odpovědi.
" Já chči špátky do Myštyk Fallš. Ploč šme odešly?".

Ach ano, velmi dlouho jsem měla problémy s řečí. Naštěstí jsem se za těch 16 let na světě již dokázala naučit mluvit zcela bez problémů. Ovšem nevzpomínám na to nijak ráda.
A tato scéna se opakovala pokaždé, když jsem se před mámou byť jen slovem zmínila o našem původním domově. Máma zrudla, začala soptit. A nikdy mi neodpověděla. Co jsem měla dělat? Mystic Falls vždy bylo jediné místo, po kterém jsem toužila, chtěla jsem se tam vrátit, z nějakého podivného důvodu mě to město k sobě táhlo. A já pořádně ani nevěděla proč. Nebo byl tím důvodem snad táta? Pamatovala jsem si ze svého dětství kompletně všechno od okamžiku, kdy jsem poprvé otevřela oči. Každý detail, každý zážitek, každý den. Moje paměť je jako obrovská kartotéka, kde přesně a velmi rychle dokáži najít události z celého mého života. Já nezapomínám. Ale na svého tátu mám jenom jednu jedinou vzpomínku. Nebýt jí, přišlo by mi, že snad ani nikdy neexistoval. Ona vzpomínka je z doby, kdy mi byly 3 měsíce, přesné datum 25.března. Seděla jsem v kočárku v tátově pracovně a vnímala dění u velkého stolu uprostřed místnosti. Sledovala jsem tátu a nějakého muže, myslím, že ho táta oslovoval "Carle", jak spolu diskutují v plynulé latině. Bylo to neskutečné. Mluvili hodně rychle a navíc potichu. Tou zvláštní věcí ale bylo, že slovům, která jsem zachytila jsem rozuměla, chápala jsem jejich význam. Seděla jsem a s úsměvěm naslouchala. Najednou se ke mně oba otočili a Carl si mě nevěřícně prohlédl. Opětovala jsem mu pohled s dávkou zděšení. Neměla jsem ani sebemenší tušení, proč se na mě táta tak hrdě usmívá a Carl evidentně nevěřil svým očím, něco ho muselo pořádně rozhodit. Když ale vstřebal pro něj evidentně šokující informaci, sáhl do náprsní kapsy svého černého saka, vytáhl kožený sáček a hodil jej tátovi. Poté se oba opustili místnost. Ještě jsem slyšela tátu volajícího na chodbě mámu, zřejmě aby mě šla hlídat, protože zanedlouho dorazila do tátovy pracovny a odvezla mě pryč. Opravdu by mě tohle mohlo spojovat s Mystic Falls? Ať tak či tak, již tehdy jsem tam chtěla žít. Máma moje sny překazila úprkem do jiného města.
A teď? Stěhujeme se zpátky a já mám žaludek jako na vodě, zmocňuje se mě divný pocit při pohledu na vyklizenou místnost. Měla bych radostí skákat 10 metrů vysoko. Nedělo se tak. Již to mi mělo být prvním znamením.
"Tak Ash, kde zase vězíš, sakra?! Chceš přijít o poslední snídani tady?!" vytrhl mě hlas mé mámy z naprosto nesmyslných úvah.
"Jo. Takhle přijdeš o všechny toasty, protože jsou vážně vynikající" neodpustila si svou "inteligentní" poznámku moje sestra Amanda, protože tak to bylo vždy.
"No vždyť už jdu." zamumlala jsem si sama pro sebe.
Do minuty jsem již stála v kuchyni. Stejně jako můj pokoj, i tato místnost byla prázdná a bez života, až na zbytek mé rodiny.
"Ty ještě nejsi ani převlečená? Vždyť za hodinu odjíždíme, tak se rychle najez a koukej máknout!"
Dvakrát jsem kousla do toastu a odcupitala jsem zpět nahoru, abych se rozloučila se 13ti lety života. Při pomyšlení na Mystic Falls můj žaludek udělal dvojité salto vzad, což mi opravdu nedělalo dobře.
Nakonec se naštěstí jednou nečekalo na mě. Amanda se prostě nemohla odtrhnout od našeho domova a zavřela se v pokojit. Když už se konečně uráčila naposledy opustit místnost, vypálila jako blesk k autu, aniž by se ohlédla.
"Vypadni!!" zařvala a se slzami stékajících po jejích tvářích mě vyhodila z mého oblíbeného předního sedadla našeho auta. Zanedlouho dorazila máma a rychle šlápla na plyn. Vydaly jsem se vstříc novým začátkům v minulosti.
Naposledy jsem se otočila, abych si v paměti uchovala malou, bílou, moderní vilku s krytým bazénem a s nádherně rozsáhlou zahradou, dva stromy, kde již od nepaměti byla natažena houpací síť, která nejspíše kdysi mívala krémovou barvu, kam jsem se chodila odreagovat když mi nebylo zrovna nejlépe. Vyfotit. Uložit. Posunout se dál a všechno tohle raději nechat za sebou. Začít znovu v Mystic Falls.
Přemýšlela jsem, co udělám jako první věc, až začnu nový život v Mystic Falls. Rozhodně budu muset do školy, což mi v té chvíli připadalo jako největší možné peklo. Nikoho tam nebudu znát. Vlastně ano, zapátrala jsem v mé velké kartotéce vzpomínek. Elena. Bude se mnou v ročníku. Pomyslný kámen se mi na srdci trochu uvolnil, ale úplně nespadl, protože přede mnou stále ještě stála spousta jiných problémů. A vlastně jeden z nich seděl na předním sedadle našeho auta. Amanda. Ta blonďatá kreatura, co si nedala ujít jedinou příležitost ke strpčování mého života, nenechala si pro sebe byť jen jednu jedinou připomínku k mé osobě. Pohlédla jsem na přední sedadlo spolujezdce. Amanda se jakýmsi podívným způsobem kroutila, natahovala si ruce a si protahovala hlavu.
"Můžeš mi jasně, nějak srozumitelně a v jazyce nás, Pozemšťanů, vysvětlit, co to děláš?" vypadla ze mě škodolibě otázka, která mě v tu chvíli opravdu svrběla na jazyku.
"Co asi tak můžu dělat. Rozcvičuju se. Nechci natáhnout nějaký sval, až se budeme rvát o nejlepší pokoj. Doufám, že víš, že nemáš nejmenší šanci."
Obrátila jsem oči v sloup a raději jsem přestala vnímat dění uvnitř auta. Máma falešně zpívající jakousi vykopávku, co právě hráli v rádiu a podivným způsobem šklebící se Amanda. Ne, to mi opravdu nestálo za to. Začala jsem se věnovat rychle ubíhající krajině. Pole, lesy a města se střídaly jako na běžícím páse. Opět jsem se dostala do stavu, kdy přestanete vnímat čas, prostor a vnitřně se cítíte naprosto vyrovnaní. Veškeré problémy celého vesmíru se rozplynou, stejně tak jako veškeré myšlenky. Jenom to ticho. A prázdno.
Náhle auto poměrně prudce zabrzdilo a cuknutí mě vtáhlo zpět do kruté reality. Stály jsme před jakýmsi starším domem, který sice na první pohled působil mírně chátralým dojmem, při soustředěnějším prozkoumáním však již omítka napověděla, že dům je ve velmi dobrém stavu, že je udržován.
Slyšela jsem jen rychlé bušení svého srdce rozervaného vzpomínkami na toto místo a mámu, která nadávala u hledání klíčů od domu ve své obrovské černé kabelce. Poklidně jsem vystoupila z vozu, pomalými kroky jsem se blížila k velkým domovním dveřím, kterými bych procpala snad i slona, a ani na jediný okamžik jsem nepustila oči z našeho starého-nového domova. Ozvalo se dupání po kamenité cestě a prohnal se kolem mě hurikán Amanda. Snad denně jsem mámě říkala, proč ji nepojmenovali Katrina, že pro takovou přírodní pohromu by to bylo jméno absolutně přesné. Za Amandou se ozývala rachot klíčů, který nastartoval mé nohy. Zanedlouho jsme se obě najednou prorvaly širokými dveřmi a ocitly se v malé hale, ze které se dalo vydat hned do několika místností. Obě jsme si však ke své další cestě vybraly poměrně úzké schodiště, protože nám bylo jasné, že na naše budoucí pokoje narazíme spíše prvním patře. Rychle jsem vyběhla schody a zahnula doprava. Nevěděla jsem, do kterého pokoje nahlédnout, a tak jsem doběhla až na konec chodby, sáhla po klice po mé levé ruce a prudce zatlačila do dveří, až jsem na druhé stráně skončila na zemi. Sotva jsem se stačila rozkoukat věděla jsem, že tohle bude moje teritorium a že si ho uchráním za každou cenu. Místnost měla trojúhleníkovou podlahu s bílým kobercem, stejně bílými stěnami a po pokoji se nacházela velká spousta doplňků v odstínech fialové. Uchvátila mě dvě obrovská okna, která vpouštěla dovnitř neskutečné množství světla. Pokoj byl již plně zařízen, máma na něm musela pracovat již velmi dlouho před tím než nám oznámila, že se budeme stěhovat.
Seděla jsem na koberci a v úžasu si prohlížela celou místnost pořád dokola.
"Děkuji za pomoc, teď už to zvládnu sama, opusť můj pokojm," zářila o futra opřená Amanda.
"Nemáš mi zač děkovat, neb tento pokoj mým již je. Ona opustit prostory tyto a šla, šla," odvětila jsem. A stalo se přesně tak, jak moje o 3 roky starší sestra prorokovala. O pokoj jsme se porvaly. A vyhrála jsem, jak již bývalo zvykem, Amanda s brekem utekla. Vždycky jsem měla větší sílu.
Vítězoslavně jsem se rozvalila po své posteli, když mi došlo, že jsem neprozkoumala, co se skrývá za dalšími dveřmi na protěší stěně. Obsah první málé místnosti mě nijak nepřekvapil. Koupelna. Vedl do ní jenom jeden vchod, což pro mě znamenalo, že ji se sestrou nebudu muset sdílet. To už bych znovu opravdu nesnesla. Po otevření druhých dveří na mě čekal pořádný šok. Dveře ukrývaly poměrně rozsáhlou šatnu, ačkoliv byla zatím prázdná, a mé srdce zajásalo, že budu moci Amandě vštěpovat, oč přišla. Mou radost přerušil zvuk domovního zvonku...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Katherine. Katherine. | Web | 30. ledna 2011 v 14:06 | Reagovat

Bože to ma nenapadlo :D TY SI TO MUSELA POVEDAŤ!! Teraz čo ja tu budem robiť :D POMOC!!:D:D áááá :D Dúfam že sa stane.. :D Ačo ked sa stane..áá ona to bude veideť..úúúúúúúú:DDDDbožeeeeeeee :D:D:D:D:DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD

2 Katherine. Katherine. | Web | 30. ledna 2011 v 14:25 | Reagovat

:D:D:D Uff už som kľudnejšia ale zabudla som na to božeeeeeeeeeeeeeeeeeee :D:DDDD Keby sa tak premenila naupíra ♥ Rawrrrrrrrrrrr :D Idem si prečítať tú povídku:)

3 Lamia Le Morte Lamia Le Morte | Web | 30. ledna 2011 v 14:30 | Reagovat

Miluju to! Myslím to vážně!! Tolik se těším na novou kapitolu!! :) Moc se mi líbila ta poznámka s tím pokojem, prý: "Ona opustit prostory tyto a šla šla." :D To miluju :D

4 Katherine. Katherine. | Web | 30. ledna 2011 v 14:35 | Reagovat

:D :D :D :D Už som sa ukludnila :D Naštastiee:D

Ak chceš tak sa zapoj do bleskovky, teda ak sa nudíš ako JA:D

5 Katty~ Katty~ | Web | 30. ledna 2011 v 14:42 | Reagovat

Nevím, co se tobě na tom nezdá, ale mě se to hrozně líbí .. Fakt jsem se do toho úplně zažrala a pak práásk konec ..:D ale už jenom to, že jsem se do toho fakt ponořila něco znamená, protože já a čtení? .. *kroutí nesmyslně hlavou* :DD Už se fakt těším na další díl <3 kdy bude hm ? :D
Ale nejvíc se mi líbilo že "Máma falešně zpívající jakousi vykopávku" :DDDD tos zabila :D

6 HeW HeW | Web | 30. ledna 2011 v 15:01 | Reagovat

Je to vážně krásné! Těším se na novou kapitolu, vy máte všichni taký talent. :)

7 Cean Cean | Web | 30. ledna 2011 v 16:23 | Reagovat

Tak ty jsi úžasná ♥ Je to vážně skvělé :)
Těším se na další díl :)^

A chci se tě zeptat zda by jsi něchtěla být family site ? Ale asi né, prtože vidím, že asi takovéto věci odnikáš pouze s blogy o celebritách :DD :/

8 Romča Romča | Web | 30. ledna 2011 v 16:29 | Reagovat

Je to pěkně napsané, jen trochu nepravděpodobné že si člověk pamatuje co dělal ve třech měsísích života :D Ale jinka je to moc pěkně napsané, a musela si si stím dat opravdu hodně práce (: a to se cení

9 Cathie.KAT Cathie.KAT | Web | 30. ledna 2011 v 16:40 | Reagovat

WOOW vypadá to teda vážně zajímavě :) hlavně se těším na tu její minulost :) a nejlepší jak Ash setřela Amandu kvůli tomu pokoji :D vážně skvěle píšeš a máš na to talent ;) těším se na další kapitolu :)

10 paul--wesley paul--wesley | Web | 30. ledna 2011 v 17:11 | Reagovat

Skvelá kapitola =) Je to veľmi zaujímao napísané... =)

11 Siusen Siusen | Web | 30. ledna 2011 v 17:26 | Reagovat

wou ...máš to tu dokonalé....ako čumím

12 Veila Veila | Web | 30. ledna 2011 v 21:15 | Reagovat

Nádherně napsané! :) Stejně nepochopim jak tolik lidí umí psát :D Já neumím psat ani kdybych sebevíc chtěla. :(

13 Deedou Deedou | Web | 31. ledna 2011 v 14:58 | Reagovat

Úžasný, vážně. Myslim, že tuhle povídku fakt miluju:D. Takovou sestru bych nechtěla, asi bych se z ní brzy zbláznila...;).
Těším se na další kapitolu:)

14 LD™ | lori.* LD™ | lori.* | Web | 31. ledna 2011 v 15:25 | Reagovat

Je to úžasné! Hlavne to "Já chči špátky do Myštyk Fallš." alebo "Děkuji za pomoc, teď už to zvládnu sama, opusť můj pokoj" :D :) Teším sa na ďalší diel. ;) Kedy bude? Hm? Hm!!? :DD *zvedavá* :DD

15 Nency Nency | Web | 31. ledna 2011 v 16:21 | Reagovat

mas to tady pekne.hlavnet en lay :D

16 Annie a Tarin (Tarin) Annie a Tarin (Tarin) | Web | 1. února 2011 v 14:40 | Reagovat

Wow super, to zní skvěle :) Doufám, že brzy bude další díl xD
  Jinak není nějaká naděje, že bys dělala layouty na přání? :) Už nějakou tu dobu totiž slintám nad tím tvým :D Kdyby ano, tak se prosím ozvi ;)

17 *Nessy *Nessy | Web | 1. února 2011 v 17:41 | Reagovat

aww skvelá grafika

18 terez' terez' | Web | 1. února 2011 v 20:34 | Reagovat

úžasné.. :)) konečně jsem našla další skvělý blog o TVD !! <3

19 online-greysanatomy online-greysanatomy | Web | 2. února 2011 v 17:01 | Reagovat

nerada bonzuju ale na tohle se koukni ;)!
http://jakegyllenhaalfan.blog.cz/

20 Lenny Lenny | Web | 2. února 2011 v 17:17 | Reagovat

skvělá povídka!! je zajímavé, že si pamatuje co se dělo, když byla miminko, to bude určitě  nějaká její nadpřirozená schopnost

21 Katty~ Katty~ | Web | 2. února 2011 v 18:49 | Reagovat

kde si šmudlo ? :)

22 Anask Anask | Web | 2. února 2011 v 19:10 | Reagovat

[6]: to já taky

23 Susiecrazygirl Susiecrazygirl | 20. března 2011 v 18:06 | Reagovat

Je to úžasný!!!upně když tohle čtu jako bych byla součástí toho dění!!Miluju To!!!! :)

24 ^-->zuz<--^ ^-->zuz<--^ | 26. března 2011 v 20:38 | Reagovat

kdy bude další díl?! ....zajímá mě kdo je za dveřmááá!!! :D

25 E V A E V A | Web | 8. května 2011 v 14:32 | Reagovat

Přečetla jsem si teďka úvod a první díl a musim říct, že je to naprosto úžasně napsaný!!! Už se moc těšim na další díl. :)

26 Kitty97 Kitty97 | 9. května 2011 v 17:31 | Reagovat

tak tohle je úúúúúúúúplně super!!! je to úžasná povídka!!!takhle sem se do žádný povýdky už dlouho nezažrala ....doufám že napíšeš pokráčko a to rychle<3<3<3

27 Karčá! ^^ Karčá! ^^ | Web | 17. března 2012 v 23:17 | Reagovat

Jůů! :)) Neuvěřitelný! :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama